Foto: Onet
„Když odejde tak velký filmový režisér, vždy se mluví o konci epochy, o tom, že takoví tvůrci dnes už nejsou. U Wajdy je klíčové propojení polských a evropských témat: skrze historii vlastního národa a území vypovídal o své současnosti. Touto neprovinčností oslovoval inteligentní diváky všude na světě,“ řekl Bregant ČTK. Podle něj by se nemělo zapomínat na to, že jeho pojetí filmu bylo nejen mravní a politické, ale i herecké. „Krystyna Jandová, Zbigniew Cybulski či Daniel Olbrychski byli v nejlepším smyslu spoluautory řady Wajdových filmů,“ dodal.
Podle kritika Jana Folla patřil Wajda k nejobdivovanějším osobnostem novodobé evropské kinematografie. „Připomněl bych jeho první snímky Kanály z roku 1957 a Popel a démant natočený o rok později, které se zásadně a autenticky vyjadřovaly k novodobým polským dějinám,“ řekl Foll. Upozornil, že na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se stal patronem takzvané kinematografie morálního neklidu. „Což byla úžasná polská nová vlna, která předznamenala hnutí Solidarity a otřes komunismu v této zemi. Snímkem Člověk z mramoru z roku 1977 demaskoval komunistické modly; o čtyři roky později na něj navázal snímkem Člověk ze železa, který se přímo týkal Lecha Walesy,“ zdůraznil Foll.
„Prvním jeho filmem, který jsem viděla, byl v roce 1958 Popel a démant, který měl obrovský vliv pro celou naši generaci. Včetně toho, že tam hrál Zbigniew Cybulski, který se stal symbolem mladého člověka, rebela a nejednoznačného hrdiny,“ řekla ČTK Zaoralová. V roce 1980 viděla na festivalu v Gdaňsku to nejlepší z polské kinematografie a o rok později zvítězil snímek Člověk ze železa v Cannes. „O tom filmu se u nás nesmělo psát, ale přitom dostal Zlatou palmu. I osobně byl Wajda ušlechtilý, jeho studenti ho milovali, zkrátka byl po všem stránkách gentleman,“ dodala.
„Není to tak dlouho, co jsme letos v únoru spolu seděli na festivalu ve Varšavě. Vzpomínám si, že v době, kdy jsem doma nesměl pracovat, nabídl mi, abych natáčel v Polsku v jeho studiu, ale ani tam mě komunisti nepustili. Měli jsme spolu hezký vztah, moc jsem si Andrzeje Wajdy vážil,“ řekl ČTK režisér Jiří Menzel.
Karlovarský festival uvedl v roce 2014 za účasti bývalého polského prezidenta Lecha Walesy světovou premiéru režisérské verze snímku, který o něm Wajda natočil pod názvem Walesa: Člověk naděje. Režisér se však projekce nezúčastnil. Krátce předtím mu organizátoři festivalu Febiofest udělili cenu Kristián za přínos světové kinematografii, za nepřítomného režiséra ji převzal představitel titulní role Robert Więckiewicz.
V roce 2005 byl Wajda hostem slovenské části Febiofestu, která uvedla jeho retrospektivu. Otevřel tam výstavu svých kreseb z cest po Japonsku. „Do Prahy se však od té doby nedostal. Ať už kvůli zdraví, či pracovnímu vytížení,“ řekl prezident této mezinárodní přehlídky Fero Fenič.
Zdroj: ČTK