Jandlovo dětství bylo poznamenáno obrnou, kterou prodělal ve třech letech. Téměř zázrakem se však zotavil, byť lehce napadal na jednu nohu. Hrál na klavír, chodil do rozhlasového Dismanova souboru a dokonce hrál i fotbal.
Počátkem roku 1947 přišli do vinohradského rozhlasového studia filmaři, kteří hledali dětského představitele do hlavní role v chystaném švýcarsko-americkém filmu Poznamenaní (The Search). Drobný blonďáček Jandl zaujal jejich pozornost a nakonec roli ve filmu, který se zabýval poválečnými osudy malých dětí zavlečených za druhé světové války na území nacistického Německa, získal.
Dojímavý příběh sklidil velký ohlas a Ivan Jandl se na čas stal mezinárodní dětskou hvězdou. Koncem roku 1948 získal Zlatý glóbus a další rok i Oscara. Slávu si ale příliš neužil – na slavnostní ceremoniál nesměl a množství nabídek na další role mu tehdejší režim nedovolil přijmout. Český film mu přitom příliš hereckých příležitostí nedal. Po maturitě se navíc nedostal na divadelní fakultu a také jeho rodiče se k herectví stavěli spíše negativně.
V dalším životě vystřídal řadu profesí – pracoval v Klubu čtenářů, byl výtvarným redaktorem, průvodčím na autobusové lince, sboristou kladenského divadla, hlasatelem Českého rozhlasu, telefonním technikem či inspektorem státního podniku Potraviny. Kromě toho hrál ochotnické divadlo. Zemřel sám a opuštěn ve svém libeňském bytě 21. listopadu 1987 při diabetickém záchvatu. Jeho jméno nese planetka.
Zdroj: ČTK